Den před vánoci, jsem pekla dvě vánočky, které mi zase sjely (nevím co dělám špatně), ale tak to dopadá každé pečení, sakra. Nevadí vánočky na vzhled hrůza, ale na chuť lahoda. Už budou sežrány, tak budem péct ještě jednou, ať žijou vánoce.
Ráno na Štědrý den, byl byt jak po výbuchu a mě přepadla zoufalost. Nakonec bylo vše ok, tak jako vždy.
Každý rok se fotí dětičky u stromečku a každý rok jsou dospělejší a pohodovější (teda u toho stromečku).
Pohodově to nevypadalo odpoledne, hádky, strkanice, pošklebováni a nuda (pro ně).
Letos u nás slavil vánoce i děda Béďa, ani nebyl nervní a otrávený, tak jako posledně. Když jsme jeli k naši, tak jel domu, ani nechtěl u nás spát. V úterý jede na Moravu, má tam celou svou rodinnou větev. U našich se čekalo zas na nás (nechápu jak můžeme pořád chodit pozdě, teda hlavně já). Martin to nesnáší, ale za dvacet let mě to neodnaučil a ani neodnaučí. Ráďa tam vydržel jen hoďku a mazal za kamarády a kamarádkami. Taťka nám tam poprdával (mami už mu nedávej tu kubu, prosím to se nedalo vydýchat). Anička udělala doprovodný program, vydržela až do desíti a pak už chtěla taky domu.
Veselý vánoce (u nás jsou nakonec vždycky).
 |
| tady zatím dobrý |
 |
| bambulky |
 |
| dospělejší a pohodovější |
 |
| starší a vyžranější |
 |
| citová záležitost, děkuji |
 |
| to je práce, táto! |
 |
| počteníčko |