Čtvrtek..........

hodně akční den, nová kanalizace, vysvědčení, knihovna, nové čtení, nové písničky............

                                                            má....................hlas

Příprava

na páteční ples.

Hádání, kdo bude sedět vpředu. Na záchranu nervů, jsem si radši sedla dozadu.

Hanička

ujíždí na HEAD. Nedělní zjištění, že loňské lyže jsou mooooc krátký.

Když

jedou v neděli na hory jen ženský (velký, malý).
Jen to sluníčko nám chybělo.

Konečně..............

sluníčko, sníh, červený tváře, bolavé nožky...........prostě hory.

Čt

Včerejší..........................radosti.

Nová bunda za pochroumaný kotník (vyplacené pojistné).

Holky na truc okupovaly Ráďovo pokoj .....................hrozná sranda.

Mami.....................prosím, za vysvědčení  (modelínu), ha ve dvanácti letech.

Malá...............

cukrářka. Dort pro dědu, zmrzlinovou modelínu pro nás.

Kino.............

Zlodějka knih

Síla slov a fantazie je ukrytá v knihách. Ale jen pro toho, kdo je umí a chce přečíst. Film Zlodějka knih vypráví příběh Liesel (Sophie Nélisse), která se během druhé světové války dostane do pěstounské rodiny Hanse Hubermanna (Geoffrey Rush) a jeho ženy Rosy (Emily Watsonová), aby zde začala nový život. Liesel se snaží zapadnout – doma i ve škole, kde si z ní spolužáci utahují, protože neumí pořádně číst. Liesel je odhodlaná situaci změnit s jednostrannou posedlostí rodícího se učence. A získá k tomu pomoc svého dobrosrdečného nového tatínka. 

Jsou některé filmy, kde jde všechno stranou a zůstává jen na srdci, co vám napoví přes všechny momenty, kdy by jste jindy měli hned několik důvodů, proč hodnotit méně (možná o dost). Tak tenhle patří mezi ně. Čekala jsem málo, ale dostala se ke mně velká dávka lidskosti, hřejivého tepla, moudrosti, smutku, opravdového přátelství a bylo toho ještě mnohem, mnohem víc v podobě velmi příjemného stylu vyprávění a s kouzelně podmanivou hudbou Johna Williamse. 

Když.................

já jsem tajemná v Indii a Hanička honí ducha....................

Krása

Něžné

vlny................

Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989.

Milý, skoro až poetický film, který působí opravdu něžně.

Hani

Když...................nabíječka je moc krátká.

Čas

Povánoční......................čas

klídek

hromádky prádla..............já nejmíň, Ráďa nejvíc

dárky už nejsou...................pod stromečkem

.

Hezký

Tajemné........záhadné............klamavé....

2013

Třináctá komnata jest uzavřena. Pro mě to nebyl špatný rok. Lidé kolem mě ale ne vždy byli šťastní.
Mé odhodlání do roku čtrnáct je teda nabíledni. Budu pracovat na tom, abych všechno úžasné, co ke mně přijde, vnímala hluboce a naplno. A nejvíce ze všeho si přeji, aby lidé kolem mě byli šťastní a spokojení.
A zdraví.