Cesta

Je pondělí pozdě odpoledne, začíná se stmívat a my vyrážíme směr Praha.
Hanina si poslouchá svoji muziku ve sluchátkách a já nemyslím vůbec a je to tak osvěžující.
Najednou jedeme kolem míst, která mě přenesou o rok zpátky.
Už nesedí vedle Hani, ale můj táta.
Ta vzpomínka na něj je tak silná, že okamžitě začnu bulet.
Pak kouknu na Hani a najednou jsem zase tady a teď.

Občas je fajn, připomenout si, že život nám nepatří automaticky.